Nezvalovský blues

Šedivá nezvalovská oblaka

v proluce mého vidění

Mám vlčí mhu

snad za ptáka

který mi nebe proměnil

Rozměnil mi ho na drobné

vstávání

telefon

okapy

Ráno je ženám podobné

co neloví až polapí

Tak poslechnout si Edisona

s chybami

s krásou

s nábojem

Vylehčit těžkou chůzi slona

při cestách ranním pokojem

Co poezie dala komu?

Předivo snu co zanikl

Je sedum

já vyjíždím z domu

jak rozvrzaný vehikl

Zlíbám zas telefon kubistický

pak sjedu dolů

k náměstí

Blues má vždycky úděl ficky

co kvete

když se nepěstí