Vesmírný koráb

Vplouvá s kormidlem cínovým

koráb bez plachet, co za nocí

hvězdám půjčuje svou zář.

Bloumá v řetězech stříbrných

tulák vesmírem, co nemá cíl,

v krajkách měsíců má stráž.

Skrývá spojení v Blížencích,

světlem vybledlým pak zrcadlí

v cestách vzdálených svou tvář.

Nebýt osudem svázaný,

tichým obzorem trochu se vznýst,

k branám úplňků jít snáz.

Na síle záleží, prolomit hráz,

pozemských zátěží mám se vzdát.

Na síle záleží, prolomit hráz,

pozemských zátěží mám se vzdát.

Sám se ztrácí než se objeví

jednosměrných cest souznění,

o lepším zítřku dál sní.

Bloudí dálkou, nepoleví,

ve svých útrobách s nadějí

touží najít úsvit nových dní.

Na síle záleží, prolomit hráz,

pozemských zátěží mám se vzdát.

Na síle záleží, prolomit hráz,

pozemských zátěží mám se vzdát.

Na síle záleží, prolomit hráz,

pozemských zátěží mám se vzdát.

Na síle záleží, prolomit hráz,

pozemských zátěží mám se vzdát.