Zimovřivé

Udeřila zima tuhá, jako u nás každý rok,

z českých slepic každá druhá s módou zdatně drží krok.

První vločka sněhu padla, co potrava pro pýchu;

do práce i do divadla svině jede v kožichu

R:

Pověsit je za nohy a stáhnout z nich kůži

pak jim snad dojde, oč tady kráčí

a nože ať svírají v rukou jejich muži:

pochopí možná, co je tu k pláči!

Zvíře už se v pasti zmítá, byl to dneska dobrý lov;

kožešinu hebkou skýtá... Rozum pro to nemá slov,

srdce buší odmítavě a svědomí naříká;

bezohledné české krávě tohle však nic neříká!