Černá růže

Bezmocný, bezbranný

ty nejsi a málo je vnímáš

nekřičí, doufají

snad můžeš víc jim dát

Stavíme z myšlenek ledový hráze

absence pocitů ve studnách lží

skrytý za ideje, slova a fráze

spěcháme do krytu za zlatou zdí

Když někdo nemůže, má prostě smůlu

co je nám do toho, nechte nás být

nikdo se nestydí, nikdo nepomůže

a zbytky svědomí dávno už spí

Bez viny, spoutaní

ty nejsi a málo je vnímáš

oceníš, jednou oceníš

kdo dává a ne se jen dívá

Jednou nám vykvete jen černá růže

z absence pocitů, z výmluv a lží

z nechuti pomoci toho, kdo může

nevidí, neslyší za zlatou zdí

Jednou to zažiješ na vlastní kůži

jednou to pochopíš, pozděj či dřív

jednou si vzpomeneš na černou růži

a až jí utrhneš, zvadneš i s ní